Cik-Cak

V dogfrisbee vlastně neexistují žádné povinné cviky. Prvky, které se při freestylové sestavě hodnotí podle pravidel USDDN, nejsou stanoveny nahodile, ale poměrně široce zohledňují různorodost hráčů. Název freestyle znamená možnost svobodného rozhodování při vymýšlení sestavy. Nic jiného než to, že musíme brát ohled na svého psa, což platí v každém případě, nás neomezuje. Neexistují žádné předpisy pro povinné prvky.

Přesto bych zde ráda postupně uvedla, jaké varianty prvků existují. A také pár nápadů a tipů. Nejedná se o žádné předpisy, máte zcela na vybranou, co si se svým psem vyberete a předvedete. Jediným kritériem výběru je pouze vhodnost každého zvoleného freestylového prvku pro psa i hráče.
Oblíbeným, ale často podceňovaným prvkem je tzv. cik-cak.
Při něm se pes nemá vracet zpátky k člověku, ale pohybuje se po myšlené hranici tam a zpět, tedy chytá disky cik-cak. Musí rychle doběhnout vlevo nebo vpravo (z pohledu hráče v úhlu 135 stupňů), chytit disk a ihned pokračovat dál jiným směrem, aby stihnul chytit další disk. 
Podle pravidel USDDN je nutné hodit 4 disky, aby mohl být tento prvek bodován.

 
 Pro správné předvedení Cik-cak je potřeba 4 disky. Prvním (0) psa dostanete do výchozí pozice, teprve pak se počítají tři disky tohoto prvku.

Tréninkové tipy

Pokud jste praváci, je výhodné začít nejprve backhandem hozeným vpravo a poté forehandem vlevo. Tak můžete trénovat, aniž byste měnili svůj postoj. Až vám budou létat disky přesně a spolehlivě na místo, které jste si určili, můžete začít způsoby a techniky hodu obměňovat. I zde je důležité trénovat nejprve samotné hody bez psa. Nejlépe to jde samozřejmě se dvěma pomocníky, kteří si stoupnou do rohů myšleného trojúhelníku a vy disky házíte jim. 
Pokud nemáte možnost trénovat s někým dalším, můžete nahradit pomocníky dvěma disky, které položíte na zem jako mety. Nejprve si od nich stoupněte jen na malou vzdálenost (přibližně 4 m) a házejte střídavě forehand a backhand. Snažte se strefovat vždy ten samý bod. Také pes se musí tento prvek nejprve naučit. Používejte povel, kterému se pes naučí rozumět tak, že nyní již disk nemá aportovat, ale hned po jeho chycení ho zase pustit a běžet do druhého rohu. Tento povel začněte používat již při prvních pokusech. 
Odhoďte disk asi 5 metrů od sebe doprava. Připravte se na další hod, rozumné je zpočátku na forehand (tak se může pes orientovat podle postavení vašeho těla a nebude přibíhat k vám, ale spíš bude křižovat před vámi). Nyní vydejte nový povel (např. „toč“) a vyhoďte další disk ihned, jakmile se pes otočí. Zpočátku se může stát, že váš pes bude překvapený a kvůli tomu moc pomalý, než aby mohl další disk chytit. 
To je ale také smyslem tohoto tréninku, neboť po určité době pes pochopí, že po povelu „toč“ musí disk okamžitě pustit a pádit pro další, aby ho stihnul chytit. Má-li být pes dostatečně rychlý, musí být disk hozený přesně na dané místo.

Vyvarujte se chyby

Tento prvek není zcela vhodný pro začátečníky, protože pes při něm musí disky rychle pouštět a nic ho nenutí aportovat. Po příliš častém tréninku cik-caku většina psů přestane aportovat a disky začne pouštět ihned po jejich chycení, aby stihnuli další.

Upozornění

Také pro mladé psy není tento prvek úplně vhodný, protože pes se při tomto cvičení snaží ihned po chycení disku svůj pohyb zarazit a tím namáhá své přední nohy (ovšem mluvíme zde o námaze, která je podobná i při každém hozeném míčku).

Disc management

Musíte si také uvědomit, že po tomto prvku zůstanou minimálně 4 disky ležet na různých místech v určité vzdálenosti od vás, tedy v rozích – na místech, kde je váš pes pustil. Při plánování sestavy pro freestyle na to tedy nesmíte zapomenout, jinak se vám může stát, že budete najednou bez disků.

Tipy pro pokročilé

Cik-cak vypadá obzvlášť atraktivně, pokud hráč nezůstává nehybně stát v jedné pozici, ale pohybuje se. To znamená, že sice zůstává na jednom místě, během hodů se ale otáčí, jde do dřepu atd. 
Například overhand whristflip (hod vychází pouze z pohybu zápěstí, disk je při něm držený prsty shora – pozn. překladatele) hozený doleva, pak se hráč otočí o 180 stupňů a hodí forehand dozadu (pod nohou, pod rukou...), opět otočka o 180 stupňů a brush (hod, při kterém udělíte rotaci disku úderem do jeho okraje – pozn. překladatele), poté se hráč dotáčí dál a disk kopne... možnosti jsou neomezené. Abyste mohli využít různé techniky hodů, musí pes tento prvek již znát, jinak by se orientoval podle pohybu a postavení hráče a nedržel se na linii cik-caku, což by již nevypadalo tak efektně.

Napsala Sabine Bruns, přeložila Yvona Andrová - připraveno pro www.psisporty.cz