Zdraví psa v dogfrisbee

Často a stále znovu se diskutuje o tom, jak je hraní dogfrisbee pro psy nebezpečné. Je důležité přistupovat k tomuto sportu s rozumem a odbornými znalostmi. Rozhodující pro bezpečný trénink jsou tyto faktory:

  • jaké má pes tělesné předpoklady
  • jak se psovi při tréninku daří
  • jak je pes rozehřátý 
  • jak je pes atletický
  • jak často a jak dlouho pes dogfrisbee hraje
  • jak často cvičíte zátěžové prvky
  • jak často určité pohyby opakujete
  • jak dalece je hráč schopen se díky svým přesným hodům vyhnout zbytečné zátěži

Každý psí sport je pro pohybový aparát psa zátěží. Je jedno, zda je to agility, sportovní kynologie, flyball, nebo dokonce dogdancing. Pes, který se častěji nebo nezvykle pohybuje, je zatěžovaný více než gaučový povaleč, který se proběhne jednou denně 20 minut na vodítku a jinak většinu času prospí.

Tělesné předpoklady

Než začnete s tréninky, měl by psa prohlédnout veterinář, který posoudí, zda splňuje fyzické předpoklady ke hře s diskem. Jakékoliv onemocnění pohybového aparátu by mělo pro odpovědného majitele psa znamenat rozloučení se všemi psími sporty, které jsou spojeny se skoky!

Pro mladé psy platí zákaz skákání, dokud štěně nedosáhne postavy dospělého jedince. Psi malých ras se v tomto ohledu vyvíjejí rychleji než zástupci větších plemen. Zranění v době růstu jako natažení šlachy, zhmožděniny, zranění způsobené nárazy, vykloubení a přetěžování mohou vést k pozdějším problémům s klouby. U mladých psů ještě není plně vyvinut opěrný ani svalový systém. Z toho důvodu smějí mladí psi soutěžit ve freestyle jen omezeně!

Zahřátí

Všichni psi, kteří se věnují sportu, musejí být v dobré kondici. Proto bychom měli kondici svého psa udržovat a zlepšovat cíleným tréninkem. Cílený trénink znamená procházku spojenou s vydováděním psa, běh u kola, společný běh – jogging... V létě může pes také plavat. Plavání šetří jeho pohybový aparát a zlepšuje kondici.

Před každým tréninkem musí být pes dobře rozehřátý. Svalový systém je pak lépe prokrven a zásoben kyslíkem. Zároveň stoupá tělesná teplota a snižuje se tím tření svalů a šlach. Díky pohybu se zmnožuje kloubní mazivo a kloubní chrupavky jsou tak pružnější. Pomocí smysluplného zahřívacího tréninku se snižuje riziko úrazu a zároveň nebezpečí dlouhodobých onemocnění z opotřebování pohybového aparátu. Čím lépe je pes trénovaný, tím rychleji se rozehřeje. Netrénovaní psi musejí být rozcvičováni obzvlášť pečlivě.

Ideální zahřívací trénink:

  1. Část
    Společný běh v pomalém tempu, minimálně 10 minut, v zimě 15 minut.
  2. Část
    Pohybové cvičení, protahování, asi 5 minut.
    Zádové svaly svého psa můžete protáhnout tím, že se točí za pamlskem doleva nebo doprava. Pokud nemá pes záda příliš pružná, můžete ho postavit do základní pozice „k noze“ tak, aby se dotýkal vaší nohy a pak se pomocí pamlsku natahoval ven, při čemž by měl zachovat svou pozici. Nezapomeňte i na druhou stranu!
  3. Část
    Ploché hody, které je pes schopen chytit, aniž by za nimi musel skákat, ne však rolery. Přibližně 2 minuty.
    Poté je pes již dobře rozehřátý a můžete začít s tréninkem! Pokud rozcvičujete psa před závodem nebo show, je možné protahovací cvičení uvedené v 2. části využít k udržení teploty již zahřátého psa. V chladném počasí byste měli chránit svého psa například dekou nebo jinak.

Atletika psa

Psi, kteří pro disky nevyskakují, chytají zpravidla s větší jistotou. Mladší, starší nebo velmi těžcí psi tak mohou hrát frisbee aniž by skákali.

Psům, kteří pro disky vyskakují, se občas stane, že proskočí pod diskem a minou ho. Pokud pes chytá disk ve výskoku, vypadá to atraktivněji, ale v tom případě se musí naučit správně skákat. Při správně provedeném skoku dopadne pes s chyceným diskem na všechny čtyři tlapky.

Někteří psi mají ale tendenci dopadat nejprve na zadní nohy. To však pro ně není z dlouhodobého hlediska zdravé. Správné výskoky je však možné psa naučit...

Při špatném skoku se pes odrazí zadníma nohama a pokračuje téměř kolmo vzhůru. Hlavu má při tom zdviženou a sleduje svůj cíl. Pokud cíle – tedy chycení disku – dosáhne, dopadne na zem nejprve zadníma a teprve potom následuje dopad předních nohou. To je způsobené tím, že pes nedá v letu hlavu dolů. Pokud by hlavu sklonil, dopadl by správně, na všechny čtyři nohy. Při správně provedeném skoku pes vyskočí trochu výš, než letí disk, takže hlavu při chytání nebo v průběhu letové fáze skloní a dopadne bezpečně na všechny čtyři nebo na přední tlapy. Dopad na přední nohy je stejný jako při přirozeném skákání přes překážky, je tedy také v pořádku, ideální je ale dopad na všechny čtyři současně.

Pružnost dopadu vám také může posloužit jako kontrola, zda váš pes neskáče příliš vysoko. Při správné výšce skoku pes dopad bez problému odpruží a plynule pokračuje v pohybu. Pokud se jeho tělo téměř dotkne země a psu chvíli trvá, než se rozeběhne, byl skok příliš vysoký.

Jak často a jak dlouho smíme hrát?

Dogfrisbee můžeme hrát jen s dobře trénovanými psy, kteří jsou v dobré kondici a dostatečně osvalení. Příliš tlustí nebo naopak hubení psi moc zatěžují svůj pohybový aparát a škodí mu.

Dobrou kondici a vytrvalost si pes vybuduje dlouhými procházkami, příležitostným během u kola nebo plaváním.

Dogfrisbee bychom měli trénovat maximálně 2–3x týdně, zaleží samozřejmě také na tom, jaké prvky cvičíme.

Naši psi vystupují často při ukázkách a proto s nimi mimo období, kdy se připravujeme na mistrovství, už vůbec netrénujeme. Pokud s nimi trénujeme, pak vždy jen pár minut.

Některé pohyby by se v tréninku neměly opakovat příliš často. Například flipy nebo vaulty (výskoky s otočkou psa ve vzduchu nebo odrazy od těla psovoda – pozn. překladatele) jsou zátěžové prvky a jejich cvičení byste neměli zařadit častěji než třikrát týdně.

Hlavní částí tréninku by měl být vždy trénink hodů bez psa!

Závěrem

Při dogfrisbee můžete vidět nejen mladé psy. Náš malinois Cato se stal ve svých 8,5 roku vicemistrem Evropy, náš 11letý groenendael hraje frisbee a nemá sebemenší problémy s klouby.

Trojnásobný mistr světa Luke, australský ovčácký pes, právě oslavil své sedmnácté narozeniny.

Pokud hrajete dogfrisbee rozumně a zodpovědně, je to skvělý sport, ze kterého se může těšit každý zdravý pes až do pozdního věku. Přehnaná ctižádost psovoda však vede, tak jako u všech psích sportů, které souvisejí se skákáním, k předčasnému opotřebování psů, kteří pak již v 5–6 letech trpí například artrózou.

 

Napsala Sabine Bruns, přeložila Yvona Andrová (Psí sporty)